Název

Sněžnice - Orlické hory - moje fotky

Popis

Původní plán byly Jeseníky, ale kvůli třetímu stupni lavinového nebezpečí jsme hledali alternativu. Beskydy - daleko, Novohradský - ne tak lákavý, orlický hory - přijatelný. Dalším celkem silným argumentem bylo to, že se z Ondrovy Audiny stala tříkolka. Moc jsme nevěděli co od orlických hor čekat, ale tak to bylo alespoň zajímavější.
Takže v pátek před 3. hodinou vyzvednout Ondru na busáku a hurá do Deštné v OH. Cestu jsme si zpestřili blouděním v Pardubkách a přilehlým okolí. Ondra se moc nezžil s "analogovou" formou autoatlasu. V Deštném jsme zaparkovali naproti stánku se suvenýry u turistických map. To už byla tma. Nechybělo již tradiční pivko před startem. Pak už následovalo stoupání po zelené. Za chvíli přišly na řadu sněžnice TSL 227. (poznatek: i sněžnice se někdy dost boří ) Po asi 1,5 km jsme došli na cestu, která se dále napojovala na rolbou upravenou lyžařskou stopu. Takže by to v podstatě šlo i bez sněžnic. Bivak jsem spáchali poblíž této cesty, kousek od Kamenného vrchu. Nepodařilo se nám rozdělat oheň, a to ani za pomoci liháče z Lišák-shopu. Veškeré suché dřevo bylo pokryté jinovatkou. Sněžnicema jsme udusali nocležiště. Po vyzutí sněžnic se ale člověk stejně propadal, takže pohyb po "táboře" byl dosti zapeklitý. Večeře a spát. To už byla asi jedna hodina v noci.
Přispali jsme si asi do desíti. Pak opět hurá na stopu. Dál po zelené a pak červené na Vrchmezí. (Po cestě ještě zmýlená odbočka, ztracená mapa, natažený sval. Odbočka k pramenu řeky Bělé, výhled od Sedloňovského Černého kříže...) Na Vrchmezí nám liháč posloužil k ohřátí vepřové konzervy, kterou jsme slupli se zmrzlýma rohlíkama. Z Vrchmezí jsme se vydali "sněžnicovým" terénem po hranicích. Kousek panensky zasněžené krajiny bez jakýchkoliv stop. Místa jsme se bořili až po kule. Vinu opět neslo borůvčí a podobnej porost. Nakonec jsme ale na stopu stejně narazili, tak jsme jí kopírovali skoro až do napojení na další červenou k Šerlichu a Masarykově chatě. Na Masárně jsme si dali vývar a pivko, respektive ruma s kofolou a kafe. Využil jsem i přívětivého porcelánu pro nejvyšší potřebu. Za chvíli zase hurá ven do chladu a větru směrem k Malé a Velké Deštné. Byla už zase tma a mlha a místama sněžilo. Opět jsme šli po urolbované cestě až k chatě (občerstvobudce) Horské služby u křižovatky pod Velkou Deštnou. Kousek odsud jsme seběhli z cesty na pláň s roztroušenýma stromama hledat vhodné nocoviště. V té mlze a neustálém měnění směru bylo snadné ztratit orientaci. Nakonec Ondra souhlasil s místem obklopeným čtyřma stromama. Doufali jsme, že tu nebude tolik fučet. Byli jsem totiž na hřebenu. Opět jsme si vyťapali místo na spaní. Tentokrát se mi nepodařilo zapálit ani liháč. Vlastně, spíš se mi ho podařilo po zapálení opět uhasit trochou sněhu. Při následných pokusech o reinkarnaci selhali postupně sirky i dva zapalovače... Měli jsme alespoň termosku, kterou jsme nechali naplnit horkou vodou od hodné paní servírky. Takže jsme měli alespoň čajík. Noc, kromě chladu, narušovaly i silné poryvy větru. Trochu jsem se bál o sněžnice, pohozené za žďárákem, a o návleky, pohozené u krosny, která byla ledabyle přikryta plachtou.
Ráno jsme čekal na nějakou bezvětrnou chvíli, abych zahájil oblékací manévry. Po chvíli se povedlo. Po nějakém čase se vyklubal i Ondra. Musel jsem ho ale přemlouvat Počínaje tímto čundrem dostal novou přezdívku - Pusáček. Vrátili jsme se k občerstvovacímu domečku a využili zdejší nabídky a dali si horkej čaj a spořádali k tomu naše buchty. Vyrazili jsem opět po zelené na nejvyšší bod Orlických hor - Velkou Deštnou. Ani ne za pět minut bylo hotovo. Rozhled žádnej. Tak foto a po chvíli hurá dolů. Po několika okamžicích se obloha trochu protrhala a vykouklo slunko. Takže zase pár fotek a pokračovat. Tady už nebyly stopy od lyží a tak nám sněžnice razili cestu novou. Pod kopcem se zelená nějak ztratila a my šli dosti necestou směrem dolů. Po nádherně nasněžených sněhových polštářích. Nakonec nám zdechající GPS pomohla najít správný směr. Opět zrolbovaná cesta a my po ní došli do Lousina Údolí. Tady proběhla poslední kávička a čajíček z našeho plyňáku se zimní směsí, který se už moc ven nechtělo. Chvíli po zasněžené silnici a pak opět po modré dolů, podél potůčku až do města. Pak už jen 2 kiláky městem doklopýtat k autu a fertig. Čundr is over

Nastavení