Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

  • 28.7.2018
  • 17 zobrazení
  • 1
  • 00
  • červenec 2018
  • 23 zobrazení
  • 1
  • 00
  • červenec 2018
  • 30 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 30.3.2018
  • 44 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 25.2.2018
  • 17 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 7.1.2018
  • 21 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 1.1.2018
  • 102 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 4.12.2017
  • 3 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 27.10.2017
  • 25 zobrazení
  • 1
  • 00
  • srpen 2015
  • 37 zobrazení
  • 1
  • 00
1 komentář
  • únor 2015
  • 90 zobrazení
  • 1
  • 11
Původní plán byly Jeseníky, ale kvůli třetímu stupni lavinového nebezpečí jsme hledali alternativu. Beskydy - daleko, Novohradský - ne tak lákavý, orlický hory - přijatelný. Dalším celkem silným argumentem bylo to, že se z Ondrovy Audiny stala tříkolka. Moc jsme nevěděli co od orlických hor čekat, ale tak to bylo alespoň zajímavější.
Takže v pátek před 3. hodinou vyzvednout Ondru na busáku a hurá do Deštné v OH. Cestu jsme si zpestřili blouděním v Pardubkách a přilehlým okolí. Ondra se moc nezžil s "analogovou" formou autoatlasu. V Deštném jsme zaparkovali naproti stánku se suvenýry u turistických map. To už byla tma. Nechybělo již tradiční pivko před startem. Pak už následovalo stoupání po zelené. Za chvíli přišly na řadu sněžnice TSL 227. (poznatek: i sněžnice se někdy dost boří :-) ) Po asi 1,5 km jsme došli na cestu, která se dále napojovala na rolbou upravenou lyžařskou stopu. Takže by to v podstatě šlo i bez sněžnic. Bivak jsem spáchali poblíž této cesty, kousek od Kamenného vrchu. Nepodařilo se nám rozdělat oheň, a to ani za pomoci liháče z Lišák-shopu. Veškeré suché dřevo bylo pokryté jinovatkou. Sněžnicema jsme udusali nocležiště. Po vyzutí sněžnic se ale člověk stejně propadal, takže pohyb po "táboře" byl dosti zapeklitý. Večeře a spát. To už byla asi jedna hodina v noci.
Přispali jsme si asi do desíti. Pak opět hurá na stopu. Dál po zelené a pak červené na Vrchmezí. (Po cestě ještě zmýlená odbočka, ztracená mapa, natažený sval. Odbočka k pramenu řeky Bělé, výhled od Sedloňovského Černého kříže...) Na Vrchmezí nám liháč posloužil k ohřátí vepřové konzervy, kterou jsme slupli se zmrzlýma rohlíkama. Z Vrchmezí jsme se vydali "sněžnicovým" terénem po hranicích. Kousek panensky zasněžené krajiny bez jakýchkoliv stop. Místa jsme se bořili až po kule. Vinu opět neslo borůvčí a podobnej porost. Nakonec jsme ale na stopu stejně narazili, tak jsme jí kopírovali skoro až do napojení na další červenou k Šerlichu a Masarykově chatě. Na Masárně jsme si dali vývar a pivko, respektive ruma s kofolou a kafe. Využil jsem i přívětivého porcelánu pro nejvyšší potřebu. Za chvíli zase hurá ven do chladu a větru směrem k Malé a Velké Deštné. Byla už zase tma a mlha a místama sněžilo. Opět jsme šli po urolbované cestě až k chatě (občerstvobudce) Horské služby u křižovatky pod Velkou Deštnou. Kousek odsud jsme seběhli z cesty na pláň s roztroušenýma stromama hledat vhodné nocoviště. V té mlze a neustálém měnění směru bylo snadné ztratit orientaci. Nakonec Ondra souhlasil s místem obklopeným čtyřma stromama. Doufali jsme, že tu nebude tolik fučet. Byli jsem totiž na hřebenu. Opět jsme si vyťapali místo na spaní. Tentokrát se mi nepodařilo zapálit ani liháč. Vlastně, spíš se mi ho podařilo po zapálení opět uhasit trochou sněhu. Při následných pokusech o reinkarnaci selhali postupně sirky i dva zapalovače... Měli jsme alespoň termosku, kterou jsme nechali naplnit horkou vodou od hodné paní servírky. Takže jsme měli alespoň čajík. Noc, kromě chladu, narušovaly i silné poryvy větru. Trochu jsem se bál o sněžnice, pohozené za žďárákem, a o návleky, pohozené u krosny, která byla ledabyle přikryta plachtou.
Ráno jsme čekal na nějakou bezvětrnou chvíli, abych zahájil oblékací manévry. Po chvíli se povedlo. Po nějakém čase se vyklubal i Ondra. Musel jsem ho ale přemlouvat :-) Počínaje tímto čundrem dostal novou přezdívku - Pusáček. Vrátili jsme se k občerstvovacímu domečku a využili zdejší nabídky a dali si horkej čaj a spořádali k tomu naše buchty. Vyrazili jsem opět po zelené na nejvyšší bod Orlických hor - Velkou Deštnou. Ani ne za pět minut bylo hotovo. Rozhled žádnej. Tak foto a po chvíli hurá dolů. Po několika okamžicích se obloha trochu protrhala a vykouklo slunko. Takže zase pár fotek a pokračovat. Tady už nebyly stopy od lyží a tak nám sněžnice razili cestu novou. Pod kopcem se zelená nějak ztratila a my šli dosti necestou směrem dolů. Po nádherně nasněžených sněhových polštářích. Nakonec nám zdechající GPS pomohla najít správný směr. Opět zrolbovaná cesta a my po ní došli do Lousina Údolí. Tady proběhla poslední kávička a čajíček z našeho plyňáku se zimní směsí, který se už moc ven nechtělo. Chvíli po zasněžené silnici a pak opět po modré dolů, podél potůčku až do města. Pak už jen 2 kiláky městem doklopýtat k autu a fertig. Čundr is over
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • únor 2015
  • 166 zobrazení
  • 1
  • 11
tenhle čundr vymyslel můj kamoš ondra, který četl článek Sabiny Čermákové. zaujalo nás to, a tak jsme to začli plánovat. Předběžný plán byl dojít z Bystřice do Tišnova a užít si při tom krásných barev podzimní přírody.
Potkali jsme se právě v Bystřici nad Pernštejnem, asi tak hodinku po západu Slunce. Měli jsme vyhlídnutý místo podle internetových map, kde by měl být pěkný rozhled do krajiny. Říkám si, ideální místo na probuzení. A tak po jednom pivku ve místní krčmě jsme se vydali po žluté značce vstříc pár nočním kilometrům. Mapu jsme neměli, kamoš slíbil vzít mapu v moderní elektronické verzi. Sledovat turistickou značku v noci, zvlášť když jste zabraní do hovoru, není úplně jednoduchý. Inu stalo se, že jsme neodbočili kam jsme měli. Tak jsme se koukli na naší mapku, kde byla náhodou i gps navigace, takže jsme se ne moc po trempsku nerozpakovali a využili ji a po chvilce jsme se zase napojili na značku. Ještě po nějakým tom odbočení z cesty jsme dorazili do Kozlova, kde jsme měli v úmyslu po neznačené polní cestě vyrazit na onu louku s vyhlídkou. Po pár krocích nás zastavil ohradník s nápisem zákaz vstupu, ve stádě je plemenný býk. Hups. Chvilku jsme přemýšleli co s tím, ale za chvílu jsme ohradník překročili a šli opatrně dál a dávali pozor na krvežíznivého býka, který nás jistě z úkrytu pozoruje :-) Za chvíli bylo možný z ohrady uniknout do lesa, šli jsme podél ohradníku. Opět s pomocí naší GPS jsme se dokodrcali k cestě na pole. Náhle nás opravdu překvapila nějaká kravka co koukala co se to k ní černočernou tmou blíží. Opět za ohradník a ve snaze ohradu obejít jsme zalezli do lesa. No zkráceně řečeno: zjistili jsme, že námi vyhlídnuté místo leží uprostřed nějaké ohrady a alternativa ustlat si na zoraném poli nás taky příliš nenadchla. Tak jsme se začali vracet zpět do Kozlova po lesní cestě, která vedla, jak jinak než ohradou. K našemu překvapení, jsme zjistili, že jdeme po žluté značce... V mapě ale byla značená jinudy, tak jsme naznali, že to je už jen pozůstatek z doby před ohradníky. Z Kozlova jsme sešli do Štěpánova a odtud jsme klopýtali zase trochu nahoru po červené až k místu, které by nám mohlo vynahradit rozhled. Potmě jsme nakonec nachodili asi 11 velice zajímavých kilometrů a asi o půl 2. jsme to zalomili. Ráno nás čekala vysněná situace. Počáteční mlha se začala rozpadat a zůstávala jen v údolí nad řekou Svratkou.
Po snídali jsme se vydali dál po červené do Ujčova, kde nás pozvali ke stavění máje a uplatili nás přátelsky rumem. Ne, že by to bez nás nepostavili, ale bylo fajn se zapojit. Šli jsme dál a uhnuli jsem od řeky, abychom se k ní zase po chvíli vrátili a po příjemný pěšině podél ní došli až do Nedvědice. Tady jsme teda koupili starou dobrou papírovou mapu. Hi-tech už se nám vybila. Dali jsme si pivko a hurá po modré dál. Právě modrá značka nás vytáhla od řeky pěkně vzhůru, krásně zbarveným listnatým lesem. Začali se ozývat výstřeli a dva přiběhnuvší naháněči zvěře nás upozornili, že je v lese hon. Za tuto platnou informaci jsme se odvděčili slivkou a šli myslivcům vstříc. Naštěstí bez újmy. Ve Skoroticích jsme uhnuli na žlutou, protože jsem toužili u hájenky pod Sýkoří pohledět do očí busty Mistra Járy Cimrmana. To už se zase začalo smrákat a tak jsme hledali opět příhodné místo, kde složit hlavu. Šli jsem tudíž dál po žluté směr Lomnice, ale asi po kilometru a něco jsme zahlídli vpavo na kopci příhodný remízek, odkud byl pěkný rozhled do údolí, de facto na dvě strany.
Ráno už to bylo do Lomnice kousek a podél říčky Besének jsem se doklopítali do Lomničky a pak kolem Přírodního parku Květnice, což je mimochodem taky krásnej kus lesa, do Tišnova. Sobotní počasí bylo o něco přívětivější než nedělní zakaboněnost, ale ani to nám nekazilo náladu. Svratecká hornatina je v podzimním hávu opravdu krásná.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • říjen 2014
  • 47 zobrazení
  • 1
  • 11
  • 5.8.2014
  • 25 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2014
  • 42 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2014
  • 49 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červen 2014
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 31.5.2014
  • 39 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 30.5.2014
  • 17 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 18.4.2014
  • 17 zobrazení
  • 0
  • 00
1 komentář
  • březen 2014
  • 33 zobrazení
  • 0
  • 11
  • 29.12.2013
  • 42 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

26. října 2008

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Má oblíbená alba na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama