Maňas manaspospi

Oblíbené

4 oblíbená alba 2 oblíbenci

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

mimaj
  • říjen 2015
  • 32 zobrazení
  • 1
  • 00
mimaj
  • listopad 2015
  • 46 zobrazení
  • 1
  • 00
mirekj
Soukromá poznávací cesta Novým Zélandem. Leden 2015.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • zima 2014/2015
  • 377 zobrazení
  • 1
  • 11
mimaj
Zní to možná divně, ale stalo se. Dlouho plánovaný , nakonec hurá vandr, mnou pojatý více méně jako letní...
Na tento víkend, Wick už nějaký ten pátek dopředu naplánoval poslední před sezonní vycházku do Západních Tater. Ze Západních Tater sešlo, z důvodu uzavření turistických chodníků, zrovna pro toto období. Tak tedy pojedeme do Tater nízkých. Na mapě se na nás smála krásná hřebenovka. Nic méně, počasí posledních dnů nás donutilo přehodnotit i tento cíl cesty. Okamžitě přišli na řadu Beskydy, protože, Beskydy jsou prostě, Beskydy. Ve čtvrtek před odjezdem jsem se pohledem z okna ujišťoval, že pořád prší. Wick mě po telefonu informoval, projíždějíc přes Frýdek Místek, že leje i v Beskydech. ,,Jedeme na jih. Tam je krásně", informoval mě přes mobilní vlny. O.K. Nemám s tím problém. Tak tedy Rakousko, pohoří Totes Gebirge, cíl Grosser Priel. Plánovaný odjezd ve čtvrtek večer zhatilo počasí, takže pátek dopoledne. V pátek,v pravé poledne, jsme konečně vyrazily směr České Budějovice a dál a dál... Cesta bez problémů, sluníčko střídali přeháňky a pomalinku se blížil večer. Zaparkovali jsme kousek za vesničkou Hinterstoder, hodily bágly s plnou polní na záda vyrazili jsme. Výšlap začal někde kolem 600mnm. Po krásné šotolince, mezi zavírající se hřebeny. Tři hodiny do našeho dnešního cíle, horské chaty Prielschutzhaus v 1420mnm. Cesta se samozřejmě, po půl hodince svižné a rázné chůze, začala zvedat k oblakům. Šotolinku vystřídalo kamení a štěrk. Z Wickem jsme zvolili pro nás vhodné tempo výstupu a nechali jsme Lišáka, ať si jde. Na 15m nám o 10m utekl. Hrozný.. Prej je kancelářskej tip. Za potoky potu jsme byli každou chvilku odměňováni nádhernými výhledy, několika vodopády a absolutně flegmatickými kamzíky, ke kterým jsme se mohli v pohodě přiblížit na 10m. Pak se zvíře obrátilo a pomalou chůzí zmizelo v lese. Konečně chata. Soumrak už se pokládal na okolní krajinu a nic jsme v té chvíli neviděli radši než šipku s nápisem WC, která nás nasměrovala do nitra horské chaty. Teplíčko od kachlových kamen bylo báječné. A parádně posloužilo k usušení propocených věcí. Rychlé pivko, kakao, naplánování trasy a do hajan. Wick na ráno sliboval polojasno, později i jasno. Přepověď bohužel trošku nevyšla, no ale co, jsme na horách. Pobalili jsem jen to nejnutnější a plni energie, jsme započali výstup. Zvolili jsme, až na Lišáka, opět vlažné tempo. Cesta se po kamenech táhla pořád výš a výš. Občas se nám výhled schoval v prolétajícím mraku. Chvilku valilo sluníčko, v dalších deseti minutách se vystřídalo se sněhovými krupkami nebo jen zataženou oblohou a větrem. Hlavu dolů a jen krok co krok, výš a výš. Pak začal sníh. Počasí pořád hrálo hru na co nejrychlejší změny a my se střídali v prošlapávání cesty ve třičvtrtě metru sněhu. Přešli jsme dvě laviny, které se nedávno museli zesypat z okolních hřebenů a krok co krok, kolikrát zabořeni až po kule jsme se probíjeli vzhůru. Respektivě já a Lišák jsme se probíjeli. Wick si to běžel po vršku ne příliš tvrdé krusty, která jeho unesla, ale nás bohužel ne e. Sněhový návleky jsem si nechal pečlivě schovaný doma ve skříni, stejně jako rukavice, kapuci a sluněční brýle.Sníh oslňoval, i když zrovna bylo pod mrakem a vždycky když jsem se dokázal vydrápat z propadlé stopy, po kolenách, do té další, tak mi začalo docházet, že na 2515mnm vysoký G. Priel prostě nemám. Wick se konečně zastavil a čekal na nás, na takovým krásným rovným místě z výhledem okolo, v nějakých 2000mnm. Plnej optimismu a síly už se chystal vyrazit dál. Asi jsem ho zklamal, ale Lišák to viděl stejně jako já.. Končíme, na to prostě bez vybavení nemáme. Zmrzlími, třesoucími se prsty jsem připravil foťák na naše vrcholové foto a konec. Zahalila nás bílá tma, která nás jen utvrdila v našem rozhodnutí. Tak nic vrchol si necháme na jindy. Užíváme si přece. Po břichu, jak tučňáci, jsme se sklouzli dolů, co to jen šlo. Takže alespoň troška srandy :-). Sněhu opravdu moc, takže jsme zvolili variantu B Najdem nějak nižší kopec, bez sněhu a vylezeme si tam. Polívka na horský chatě a sestup zpět do údolí. Cestou dolů se na nás zase vyřádilo počasí, jen sněhový krupky vyměnilo za déšť. Dali jsem obídek na prosluněné louce s výhledem na ,,náš" kopec a vyrazili dál. V jednom okamžiku sluníčko, v tu ranu, rána, mraky, blesky a chcanec. Všude černo a provazy vody z nebe, zvolili jsme variantu C a vyrazili zpět k autu. Hory nám ukázali jak se to tady pěkně dokáže z minuty na minutu otočit a my lidičky s tím nenaděláme nic, ať se třeba na hlavu stavíme. Takže tak nějak na ,,hurá" skončil náš výlet do pohoří Totes Gebirge. Užili jsme si to opravdu se vším všudy a do plnejch. Díky kluci za nádhernej vandr.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 31.5.2014
  • 102 zobrazení
  • 1
  • 11

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama